Tajemství černého jezdce 2012 (part 3)
9. 8. 2020
Uvnitř jsem zůstala stát ...
Bylo to tam strašidelné, ale přesto nádherné. Na stěně visely malované obrazy - zřejmě panovníků. Podlaha byla pokryta hedvábně hebkým kobercem s ornamenty. Strop byl vyzdoben malbami a uprostřed jedné kulaté místnosti, do které jsme vstoupili, visel přenádherný obrovský skleněný lustr. Z té místnosti vedly točité schody. Vedle nich bylo ploché místo, asi pro kočarky, a tak jsme po nich mohli vystoupat nahoru. Znovu jsem zaslechla ten pláč - málem jsem se svalila na zem. ,,Opatrně," promlouval ke mně frísák v mysli. ,,Promiň, že jsem se ti ještě nepřestavil, jmenuji se Harry." Pokračoval a pootočil se ke mně. ' jako Harry Styles ' pomyslila jsem si a usmála se na něj. ,,Já jsem Andrea '' představila jsem se mu. ,, velice mně těší Harry '' poklonila jsem se mu.
Konečně jsme vystoupali nahoru a já si mohla odpočinout. Teprve potom jsem se vzpamatovala a zahlédla jsem opodál mříž, kterou bych se v lidské podobě protáhla. Harry mi v mysli promlouval, abych se dotkla znaku co visel vedle mříží a když jsem tak učinila, stala se ze mě zase normální dívka. Nejistě jsem po Harrym pohlédla a ten jen přikývl. ,,Teď už je to na tobě." Protáhla jsem se tedy mřížemi a znovu zaslechla pláč a nářek. Vyčítavě jsem na něj pohlédla, ale něco tam uvnitř mi říkalo, že ten NĚKDO potřebuje mou pomoc. Vystoupla jsem těch pár schodů, co tam bylo, a uviděla tam ženu. Bleskurychle jsem se schovala za sloup, ale pak odvážně vykročila. ,,Madam? " oslovila jsem ji - nic. ,,Nepotřebujete pomoc ? " přiblížila jsem se k ní. Ta přestala potichu plakat a vzhlédla ke mně. Teprve teď jsem ji poznala. ,, Andreo ? '' promluvila konečně. ,, Ano Saší ? '' špitla jsem a vzlykla. Sestra mě hned skočila obejmout.
,,Co se Ti stalo? Jak si se sem dostala?" naléhala jsem. ,, Víš, to je na dlouhé povídání.."
Pokračování příště... :P
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář